Jdi na obsah Jdi na menu
 


O papoušcích

6. 3. 2007

Papoušci

Papoušci

Taxonomické zařazení
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:Ptáci (Aves)
Podtřída:Letci (Neognathae)
Řád:Papoušci (Psittaciformes)
Čeledi


Papoušci jsou vývojově starým řádem hlučných a pestrých ptáků, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa - Austrálie,Tichomoří, Jižní a Střední Amerika. Na jižní polokouli jejich rozšíření sahá až k Ohňové zemi v Patagonii a na Nový Zéland. Kdysi obývali i Evropu.

Je to ucelený řád ptáků zahrnujících 322 druhů.

Charakteristika řádu

Papoušci jsou druhově vyhraněnou skupinou s řadou charakteristických znaků:

Popis

Zobák: Je neuvěřitelně silný, dokáže jim překousnout i dráty . Mají vysoký hákovitě zahnutý zobák, jehož horní čelist výrazně přesahuje spodní. Horní čelist není pevně srostlá se lebkou, může se pohybovat nahoru a dolů, spodní čelist se pohybuje i do stran. Jazyk papoušků je velmi pohyblivý, masivní, svalnatý a s chuťovými buňkami, někdy má špičce dokonce jamku, slouží jako lžička např. k vybíraní semen z Obrazeklahvovitých plodů, nebo jakýsi kartáček ke sbírání nektaru z květů (loriové)

Zobák je spolu s jazykem všestranně důmyslným nástrojem, uzpůsobeným k louskání semen a pojídání plodů.

Noha papoušků je samostatným nástrojem. Běhák je krátký, značně otáčivý, dva prsty směřují do předu a dva dozadu (zygodaktylní noha), noha je tak dokonale stavěna ke šplhání po větvích i k uchopení potravy a jejímu podání do zobáku, což je opět v ptačí říši ojedinělé.

Většinou velmi pestré opeření je udržováno v dobrém stavu prachovým pudrem, který se vytváří v pudrotvorném peří. Papoušci mají jen velmi slabě vyvinutou kostrční žlázu, a tak si peří nemastí tukem.

Jsou to dlouhověcí ptáci, větší papoušci se mohou dožít velmi vysokého věku. Andulka žije 12 - 15 let, korela 20 let, amazoňan portorický 82 let, kakadu žlutočečelatý až 119 let. Délka života je samozřejmě závislá na úrovni chovatelské péče.

Potrava

Potrava je ve směs rostlinného původu, i když sbírají také hmyz, zvláště v období krmení mláďat.

Rozmnožování

Páry jsou velmi často celoživotní, partneři k sobě vysloveně lnou a s projevy náklonnosti lze u nich pozorovat po celý rok. Ptáci si vzájemně probírají peří, dotýkají se zobáky a krmí se. Mimo dobu hnízdění žijí sociálně a sdružují se do obrovských hejn.

Téměř všichni hnízdí v dutinách stromů a snášejí 2-4 (malé druhy až 8) bílých vajec. Krmivá mláďata se líhnou holá a slepá , rodiče je krmí kaší z volete až do vylétnutí z hnízda a i několik týdnů po tom, co mláďata hnízdo opustí.

InteligenceObrazek

Papoušci jsou (vedle některých krkavcovitých) nejinteligentnější ptáci, mají ze všech ptáků nejvíce vyvinutý koncový mozek. Mají schopnost věrně napodobovat nejrůznější zvuky včetně lidských slov, nemluví však s citovým zabarvením. Někteří papoušci dokážou zapískat i celé písně, jiní napodobují hlas zvířat, pláčou, smějí se, kašlou apod. Zvláště nadaní papoušci znají až 200 slov. Papoušek přitom samozřejmě nerozlišuje, co se má učit a co pro něho není vhodné, proto nesmí slyšet ta slova, která nechceme, aby opakoval.

Chov papoušků

Papoušci jsou nejznámější a nejoblíbenější skupinou exotických ptáků chovaných pro okrasu a potěšení, je to způsobeno jednak jejich pestrým zbarvením a přítulností, ale zvláštními znaky chování. Jedná se o ucelený řád, Historie chovu papoušků sahá až do dob Alexandra Makedonského, který patrně dovezl ochočené papoušky do Evropy z Asie.

V dnešní době tvoří obchod s papoušky, celosvětově největší objem obchodu se zvířaty, což znamená pro mnohé druhy nebezpečí vyhubení. I přes přísnou ochranu se odhaduje, že se ročně odchytí pro komerční účely více než 10 miliónů papoušků.

Všechny druhy papoušků kromě andulky, korely a alexandra malého jsou zařazeni v příloze CITES 1 nebo CITES 2.

Třídění

Řád papoušci (Psittaciformes) zahrnuje tři čeledě.


Amazoňan oranžovokřídlý

 


délka: 33 cm
průměrná délka života: 40 let
obličej: kresba na obličeji je individuální
křídla: oranžové zbarvení na křídlech je nejpatrnější při jejich roztažení. Toto a světleší barva zobáku je rozlišujícím druhovým znakem
nohy: jsou často světlejší než u amazoňana modročelého
Je oblíbeným domácím ptákem, z mladých se totiž stávají výborní společníci.

Hnízdění: hnízdní pár je zcela spokojen ve voliéře dlouhé asi 3,6 m. Při hnízdění bývají ptáci destruktivní, proto dřevěné části jejich obydlí přiměřeně chraňte. Samice obvykle snesou 3-4 vejce. Mají-li bát mláďata úspěšně odchována, musí být strava rodičů pestrá. Mladí ptáci dospívají za dva nebo tři roky.
potrava a obydlí:podávejte jim papouščí stravu, ovoce a zelené krmení. Přimějte je, aby přijímali i papouščí granule a jejich strava byla pestřejší. hojně je zásobujete větvemi naklování, jinak jim zobáky mohou přerůst. tyto a jiné amazoňany umístěte v solidní, prostorné voliéře nebo kleci.¨
rozdílnost pohlaví: nutné odborné rozslišení
odchov: vysedávání trvá 27 dní, mláďata vylétají za 50 dnů
mladí ptáci: mají hnědé duhovky


Kakadu žlutolící 


Velikost: 33 cm
Váha: 350 g
Počet vajec: 2 - 3
Doba inkubace: 29 dnů
Výskyt: pobřežní roviny ostrovů Sulawesi, Malé Sundy
Potrava: rostlinná - semena, ořechy, bobule, ovoce
Aktivita: denní
Způsob života: mimo hnízdění žije v hejnech

Kakadu žlutolící žije v deštných lesích i v otevřené krajině. Noci tráví na stromech v určitých oblastech, odkud pak ráno odlétávají za potravou a k napajedlům. Kakaduové jsou nápadně hluční ptáci. Z lesních oblastí zalétávají i do kukuřičných polí a banánových plantáží. Živí se semeny, různými plody, ořechy, banány, bobulemi, výhonky a květy stromů, převážně eukalyptů.

průměrná délka života: 40 let
chocholka: podle oranžové barvy chocholky poznáme, že jde o poddruh z indonéského ostrova Sumbra, při odpočinku je chocholka složená, pták ji vztyčí při vzrušení nebo v nebezpečí
líce: krajina ušní je u tohoto ptáka oranžová. U ostatních poddruhů je žlutá
hnízdění: chcete-li kakadu úspěšně chovat, pořiďte si snášenlivý pár. Samci se jinak ke své nastávající dovedou chovat ukrutně. I mladým hrozí napadení po vylétnutí z hnízda, proto je z voliéry co nejdříve odstěhujte, zvláště, pozorujete-li známky agrese. Těmto kakadu podávejte papouščí směs, granule, ovoce a zelené krmení, ačkoliv něčím mohou pohrdnout, protože v jídle jsou spíše konzervativní. Jsou to otužilí ptáci. Ubytujte je v silné, prostorné voliéře a dřevěnou konstrukci chraňte před jejich zobáky.
rozdílnost pohlaví: samci mají vždy tmavší oči než samice
odchov: inkubace trvá 28 dní, mláďata vylétají po 70 dnech
mladí ptáci: podobní dospělým, uzdička je růžová
normální forma: kakadu žlutolící má žluté peří v chcholce a na krajině ušní, jinak je převážně bílý

Korela chocholatá

 


Korela chocholatá je po andulce druhým nejrozšířenějším papouškem mezi chovateli. Za svou oblibu vděčí především svému elegantnímu zjevu, ne příliš výraznému, ale zajímavému vybarvení a schopnosti stát se ochočeným miláčkem.

Korela chocholatá je jediným představitelem rodu Nymphicus. Tento druh a tím i celý rod se vyznačuje především vztyčitelnou chocholkou na temeni hlavy. Někteří ornitologové řadili korelu k papouškům ploskoocasým. S kakaduovitými byla korela zaměňována právě pro svou vztyčitelnou chocholku a pohlavní dimorfismus, který je nápadně podobný např. kakadu havranímu, ale liší se od kakadů svým dlouhým stupňovitým ocasem. Štíhlý tvar těla a chování korely zase připomíná papoušky ploskoocasé.

Nejcharakterističtějším znakem papoušků, jakožto i korel, je zobák. Horní hákovitě zahnutá část zobáku přesahuje přes dolní. Horní čelist je pohyblivě spojena s lebkou kloubem. Tento pro papoušky nezbytný orgán využívají nejen k loupání semen, ale i ke šplhání a přidržování. Zobák můžeme nazvat tzv. třetí nohou papoušků.
Zobák je vybaven masitým jazykem, který je jedním z předpokladu napodobování zvuků.
Korela chocholatá nemá mazovou žlázu jako jiní ptáci, kteří si sekretem potírají peří. Ochranu peří korely před nadměrným vlhkem zabezpečuje zvláštní pudr, který se tvoří rozpadem prachového peří.
Dalším morfologickým znakem je utváření noh a prstů. První a čtvrtý prst směřuje dozadu, zatím co druhý a třetí dopředu. Korele to umožňuje mistrně šplhat po větvích, bohužel ale i po záclonách v bytě. Všeobecně se tvrdí, že si korely potravu do zobáku nepodávají, ale dokáží si ji přidržet při oštipování listí pampelišek, nebo při oždibování větví.
Pohlavní dimorfismus je méně výrazný, ale u přírodně zbarvené korely lze snadno rozlišit podle žlutě zabarvené hlavy samce od chocholky přes líce až po hrdlo. Samici poznáme podle matnějšího zbarvení lící a mramorování na spodní straně žlutých ocasních pér.

Velikost korely odpovídá zhruba našemu menšímu kosovi nebo špačkovi. Délka těla je 30 - 33 cm, křídlo je dlouhé 15,7 - - 16,6 cm, rozpětí měří 35,4 - 38,2 cm, délka ocasu je 14 - 16 cm. Hmotnost korely se pohybuje mezi 70 - 90 g. Rozměry volně žijících korel se příliš neliší, jen v délce ocasu je deseticentimetrový rozdíl. U volně žijících je delší.

Korela chocholatá je typickým papouškem Austrálie. Obývá hlavně vnitrozemí, ale při velkém suchu i pobřeží. Vyskytuje se především v otevřené krajině s vysokými stromy a porosty blahovičníků.
Migruje v počtu 10 až 50 kusů za potravou a vodou. Takto migrujícím zvířatům se říká nomádi. Korela je nejtypičtějším zástupcem.

O korele se poprvé zmiňuje John Gould, který ji studoval na své cestě po Austrálii v roce 1840. Pravděpodobně v témž roce byly do Evropy, konkrétně Paříže, dovezeny první korely. První odchov se podařil H. Lenkfeldovi v roce 1858. Už tehdy byly korely velmi oblíbené.

Útočištěm korely v bytě je klec. Musí být jednoduchá, prostorná, praktická, snadno umyvatelná a vhodně umístěná. Pro korelu, kterou si chceme ochočit si spíše vybereme klec menší, ve které rychleji zkrotne a je přítulnější. Vyhovující rozměry jsou : základna 40 x 35 cm, výška 35 cm. Klec by měla být z pevného, nejlépe kovového materiálu. Dno má být výsuvné a snadno omyvatelné. Z důvodů znečišťování okolí klece, což je v bytě velmi nepraktické, by měla být klec vybavena do výše 15 cm ode dna krycí plochou.
Nejvhodnější bidýlka jsou z tvrdého dřeva o průměru 1 - 2 cm, nebo větve nejedovatých stromů a keřů, jako je topol, bříza, líska, ovocné stromy a jiné.
Klec by měla být umístěna na světlém vzdušném místě, kde ale nehrozí průvan. Korela se musí v kleci cítit bezpečně. Někdy se uvádí, že je lepší klec pověsit ve výši hlavy, to je asi 170 cm od podlahy, právě kvůli pocitu bezpečí, který mají ptáci ve výšce.
Další vybavení klece, které však nesmí chybět je miska na krmení a na vodu.
Miska na krmivo by měla být hluboká, nejsou vhodné plytké, protože korela se v nich zobákem přehrabuje a tím dochází k zbytečným ztrátám i neskrmené potravy. Na vodu se dnes již častěji používají automatické napáječky, které se umísťují přímo k bidélku. Nevýhodou je, že se často zapomíná na výměnu vody. Každý den by měla mít korela čerstvou vodu.

Velikost voliéry není nijak omezena. Korely jsou výbornými letci, proto by jim délka voliéry vyhovovala i 5 - 6 metrů, ale v praxi se spíše setkáme s délkou 2 - 3 m, šířkou 0,8 - 1,5 m. Za vyhovující výšku můžeme považovat 2 metry. Vybavení voliéry je podobné jako vybavení klece.
Snášenlivost korely je velmi vysoká jak mezi korelami, tak i vůči ostatním papouškům. Nejvhodnějšímu spolubydlícími pro korely jsou andulky a zebřičky. Žádné závažné problémy se ale nevyskytují ani při chovu s dalšími astrildy, agapornisy, nebo rozelami.

Lori mnohobarvý


délka: 20 cm
průměrná délka života: 25 let
krk: zelené peří na lících
tělo: čárkovaný vzor na těle se mění podle poddruhů
břicho: temně zbarvené břicho pěkně kontrastuje s jasnější hrudí.
ocas: je dlouhý a péra jsou špičatá

hnízdění: dejte jim pevnou hnízdní budku a samostatná mláďata odstavte. Některé páry oškubávají své potomstvo, ale peří brzy doroste.
potrava a obydlí: podávejte jim nektarový roztok nebo suchou nektarovou stravu. Podávejte také ovoce, zelené krmení a semena. Chcete-li jim stravu změnit, čiňte to postupně, abyste jim nezpůsobili zažívací potíže. Po aklimatizaci je můžete nechat po celý rok venku.
rozdílnost pohlaví: nutné odborné rozlišení
odchov: mláďata se vylíhnou po 25 dnech, vylétnou po 70 dnech
mladí ptáci: podobní dospělým, obvykle jsou k poznání podle tmavých zobáků

Vytváří až 19 poddruhů, které se liší zbarvením. Za letu se ozývá drnčivým pokřikem, při odpočinku a hledání potravy spíš měkkým švitořením. Sdružuje se do malých skupin. Při hledání potravy prolézá koruny stromů a často se zavěšuje hlavou dolů. K odpočinku se slétá i několik set ptáků, často odpočívají i na zemi.

Lorikul modrobradý

 


Tento druh se poprvé dostal do Evropy v roce 1877.
Vyžaduje větší chovatelské zařízení, neboť je velice temperamentní. Rád šplhá a poskakuje po větvích, pobíhá po nich, a jsou-li umístěny v horní části, zůstává na nich i nocovat zavěšen hlavou dolů. Miluje slunce. Nesnášejí mrazivé klima. Létají bezhlučně. S oblibou okusují čerstvé větve listnatých stromů. Ptáci se rádi koupají v čerstvé vodě a líbí se jim i vodní mlha.

Samec je zelený, na spodině nápadně bledší, na hlavě jasnější, na hrdle má modrou skvrnu, kostřec a horní krovky ocasní červené, spodní stranu letek zelenavě modrou. Ocasní péra má zelená, zespodu namodralá, zobák tmavě korálově červený se žlutou špičkou, duhovka je bledě žlutobílá, běhák bledě oranžový.
Samice je poněkud tmavší, modrá skvrna na hrdle chybí nebo je jen naznačená.
Mladí ptáci mají čelo a líce tmavě šedozelené, kostřec zelený, zobák bledě oranžový, duhovku hnědou, běhák bledě hnědavý.

Lorikul modrobradý je obyvatelem níže položených hustých pralesů, světlých lesů a ovocných sadů. V nadmořské výšce nad 2000 m ho obvykle nenajdeme. Hnízdí od ledna do dubna v dutinách stromů, ve starších zlomených a zpráchnivělých kmenech nízko nad zemí.
Jeho hlas za letu zní čí-čí-čí nebo pronikavě tsit-tsit.

Žijí v jihozápadní Indii, jižně od Bombaje, severně podél pobřeží po Západní Bengálsko a východní Himálaj, od východního Nepálu po Ásám, Barmu, Thajsko, severně od 10° s. š. Malajského poloostrova po Kambodžu, jižní Vietnam. Obývá také Andamany a Mergujské souostroví.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hech..:D :D

(Blázen z Janovic, 8. 4. 2011 10:20)

Takve debiiloviny co tu davate to neníí možne..!!.,..:D :D Too si radčíí zajdu
Ven..:P :DDDDDD Tak čessk lidii du na fb a potm ven..xDD

kopírovací hajzlííík

(acbleskdc, 1. 11. 2010 16:07)

máš moc hezke stranky skoda jen ze ty papousky kopirujes chce to vymyslet neco svyho nebo uvest zdroj je to pekna prasarna brat nekomu jeho autorska práva

povím ti příběh: jednou takhle jsem musel/a udělat prezentaci o papoušcích. profesor říká najděte si alespoň dva zdroje. tak jsem vzal/a knížku a otevřel/a internet a narazila na tvou stránku říkam si : ta je ale dobrá!!!. tak začnu číst a ejhle!!! ono to má stejný text, jako moje encyklopedie ptáků"!!!!!!
PONAUČENÍ???!!: 1) NEKOPÍRUJ 2)NEKOPÍRUJ 3)NEKOPÍRUJ
(MŮŽE TĚ TO STÁT NĚJAKÝ TY PRACHY A TY PŘECE POTŘEBUJEŠ NE??!
s láskou acbleskdc :-*

dotaz...

(Martin, 8. 10. 2008 19:41)

kolik vajec nejčastěj snesou Loriové???