Jdi na obsah Jdi na menu
 


O králíčcích

6. 3. 2007

Králík divoký


Latinský název: Oryctolagus cuniculus
Králík divoký žil kdysi po celé Evropě. Doba ledová ho však vytlačila téměř z celého jeho území, a tak králík zůstal jen v západní části Středomoří. Féničané a Římané rozšířili králíky po celém jihu Evropy. Jejich maso považovali za pochoutku a proto chovali králíky v ohradách, v takzvaných leporáriích. O uprchlíky nebylo nouze, protože králíci výborně hrabou.

savci
>>
placentálové
>>
zajícovci
>>
zajícovití
>>
králík divoký
třída
 
nadřád
 
řád
 
čeleď
 
druh


  • O rozšíření do severnějších krajů se později na mnohých místech zasloužili klášterní mniši. Nenarozená králičí embrya byla totiž povoleným postním jídlem. Z klášterních chovů mnoho zvířat ovšem uteklo a jednotliví uprchlíci založili populace, které se šířily dál.
  • Dnes žije divoký králík od Anglie až po Ukrajinu. Na mnohá místa ve světě byl uměle vysazen.
  • Pravou katastrofu však způsobil v Austrálii. Králíci tam neměli přirozené nepřátele, a proto se nesmírně přemnožili. V boji proti nim použil člověk věech prostředků, včetně rozšíření infekčních chorob.

Velikost

váha 1,3-2,5 kg, délka 38-55 cm

Popis

V porovnání se zajícem Lepus europaeus  je králík mnohem menší, má zakulacenou hlavu, zavalitější tělo a kratší uši bez koncových černých skvrn. Silnější přední končetiny slouží i ke hrabání. Ve zbarvení převládá šedý, hnědošedý nebo slabě modrošedý odstín, na břiše je světlejší. V přírodě králíka snadno poznáme podle krátkého, naspodu čistě bílého ocasu.

Rozšíření

Pochází ze západního Středomoří (Pyrenejského poloostrova a přilehlé severní Afriky), později byl vysazen na různých místech Evropy (dnes chybí na Islandu, ve Skandinávie a Finsku a na jihovýchodě kontinentu), a také v Austrálii, na Novém Zélandu, v Americe a na četných ostrovech.

O počátcích výskytu u nás přesné zprávy chybějí – polodivoký chov u klášterů se předpokládá od 13. století (nenarozené zárodky sloužily jako postní jídlo), k většímu rozšíření došlo až na přelomu 18. a 19. století. Obývá nižší a střední polohy do 400-600 m n. m., vadí mu zejména na sníh bohaté zimy a dlouhotrvající deště. V posledních desetiletích však na značné části území vymizel a jeho výskyt je silně ostrůvkovitý.

Zajíc polní


Latinský název: Lepus Europaeus


Velikost

Obrazek

váha 2,5-7kg, délka 60-70cm


Popis

Zadní končetiny má mnohem delší než přední a chodidla kryjí zvláštní, jakoby roztřepené chlupy (umožňují pohyb i na hladké ploše); na rozdíl od hlodavců nemůže do předních tlapek uchopit potravu. Oči umístěné po stranách hlavy umožňují zorné pole téměř 360º. Hřbet je skořicově hnědý, boky světlejší a břicho téměř bílé, dlouhé uši zakončují na špičce černé skvrny, a také ocas je svrchu tmavý. V některých oblastech se dříve občas vyskytovali černě zbarvení zajíci, nyní zprávy o nich chybějí. Dříve byl podle některých odborníků zajíc polní považován pouze za poddruh zajíce afrického.


Rozšíření

Původní areál zahrnoval velkou část Evropy (kromě Pyrenejského poloostrova, Skandinávie a Islandu), západní Asii a severozápadní Afriku, vysazen byl v Severní a Jižní Americe, v Austrálii i na Novém Zélandu.

V ČR žije všude od nížin po hřebeny hor.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zajicek

(Rani, 16. 3. 2007 17:46)

Je to moc poucne!

 

Portrét